Dnešní májová úvaha bude o nonverbální komunikaci, která je stejně důležitá jako ta verbální. Přitom se konkrétně zaměříme na Pannu Marii jako „něžnou Matku lidstva“, jak ji oslovil papež Pius XII. při zásvětné modlitbě k jejímu Neposkvrněnému Srdci. Zaměříme se na její něhu, kterou můžeme i my během života tolikrát zakusit. S touto něhou a velikou láskou brala Ježíše do náručí, když byl ještě dítětem a starala se o něj. V evangeliu podle Lukáše čteme: A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí. (Lk 2,7)
Když tento evangelijní úryvek komentuje papež František, říká: „Když pozorujeme scénu, všimneme si, že Maria vlastně nemluví. S úžasem přijímá tajemství, které prožívá, uchovává vše ve svém srdci a především se stará o Dítě, které - jak říká evangelium - „bylo položeno v jeslích“. Toto sloveso „položit“ znamená pečlivě položit a říká nám, že Mariin vlastní jazyk je mateřský: něžně pečovat o Dítě. V tom je Mariina velikost: zatímco andělé se radují, pastýři se sbíhají a všichni hlasitě chválí Boha za událost, která se stala, Maria nemluví, nebaví hosty vysvětlováním, co se jí stalo. Naopak, do středu pozornosti staví Dítě a s láskou o ně pečuje.“
Maria vždy s velikou něhou: při oblékání, při kojení, při ukládání ke spánku. Matka Ježíšova, Matka naše. S mateřskou něhou pečuje i o nás. Můžeme to takto zakoušet třeba při modlitbě růžence. Když bereme do rukou růženec a opakovaně vyslovujeme: „Pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrtí naší,“ a přitom rozjímáme o životě jejím a jejího Syna. Můžeme to zakoušet při návštěvě mariánských poutních míst, jako jsou Lurdy, Medžugorje, sv. Hostýn. Samozřejmě se pak s Mariinou něhou můžeme setkat při májových pobožnostech a mariánských svátcích, které jsou bohaté na Boží milosti. A nejinak i v mnoha záležitostech našich dní.
Maria, Matko naše, skryj nás pod svůj plášť!